Na rozhraní obcí Proseče a Záboří žila židovská rodina Kopperlova. Koncem 19. století byl majitelem domu s krámkem Bernard Kopperle. Ve svém krámku měl vše, co skromní lidé pro svou denní potřebu tehdy žádali, ať šlo o mouku i kávu, látky vlněné i bavlněné, kůže, brousky, biče či nejvýnosnější ze všeho, kořalku. Přestože sousedé nakupovali za málo peněz, Kopperlovu obchodu se vedlo. Tehdy se v okolí vyráběly již na několika místech dřevěné dýmky, ale jen po domácku, na šlapacích soustruzích. Kopperle, jako dobrý obchodník, bral toto zboží do svého obchodu a prodával ho. Dokázal dýmkaře přesvědčit, aby si místo platby v hotovosti za dodané zboží, vybrali svou mzdu ve zboží u něho v krámku.
Jeho syn Salomon, narozený 23. 7. 1866, si přivedl do Proseče manželku Marii z Dolní Rovně u Pardubic. Kopperlovi měli několik dětí, dceru Annu a syny Josefa, nar. 7. 2. 1909, Jindřicha, nar. 10. 12. 1902 a Benna, nar. 3. 3. 1904. Dcera se provdala za Jana Piesna, který pracoval v tovární kanceláři jako úředník, poté se přestěhovali do Prahy, kde si zřídili obchod s voňavkami. Beno studoval na Karlově univerzitě v Praze lékařství a tak se o továrnu starali Jindřich s Josefem. Marie Kopperlová byla velmi vzdělaná a dala mu podnět pro rozšíření jeho podnikání. Do podniku převedli výrobu dýmek a tak zaměstnali dělníky, kteří vyráběli dýmky podomácku. Přes silnici odkoupili volný pozemek a přikoupili k němu ještě sousední tři stavení od Kubíka, Otradovského a Františka Havlíka. Rozšířili továrnu a přijali nového mistra Flanera až z Vídně. Cílem nového mistra bylo zvýšit výrobu a to se mu skutečně podařilo. Po Flanerovi se stal mistrem Koutný, který padl v první světové válce a jeho práci převzal Josef Loukota. Kopperl, přestože měl prosperující podnik, se však díky ručení Weissovi, podnikateli z Vídně, dostal až k bankrotu. V době, kdy se objevil bruyer (tvrdé, středně těžké, tmavě hnědé dřevo používané na výrobu dýmek) se začalo továrně Kopperl opět dařit. Požár firmy však způsobil opakovaně velké finanční ztráty. Podnik rodina řídila až do příchodu Němců, kdy zaměstnanci Wanke a Ubl, převzali kontrolu nad továrnou. Wanke však musel narukovat do německé armády a už se nikdy nevrátil, Ubl hospodařil na zkonfiskovaném majetku sám.
Poté co museli Kopperlovi opustit svůj domov, žili v podnájmu u cizích lidí. Salomon Kopperl bydlel u Antonína Mence v č. p. 194. Syn Jindřich bydlel se svou manželkou Marií, nar. 14. 5. 1904 v Horažďovicích, u Ondřeje Jetmara v č. p. 145, neměli žádné děti. Syn Josef obdržel byt v domě Jana Kučery v č. p. 51, za manželku měl Irmu rozenou Červinkovou, nar. 12. 12. 1912, dceru lužského obchodníka Červinky a měli spolu jediného syna Petra, nar. 7. 4. 1939. MUDr. Benno Kopperl po ukončení studií místo lékařství pracoval jako nádeník u dvora v Daleticích. Jejich situace byla stejně složitá jako v mnoha dalších židovských rodinách. Všichni byli bez práce, ostýchali se chodit se žlutou hvězdou na prsou a báli se potkat známé, se kterými se předtím zdravili. Nakonec byla nacisty celá rodina Kopperlova dopravena do Pardubic a odtud do Terezína, kde zemřel jako první Salomon Kopperl. Jindřich s manželkou Marií, Benno a Josef s manželkou Irmou a synem Petrem zahynuli v Osvětimi.
Zdroj: Stanislava Češková, MÚ Proseč
